Rakouské monarchie vrátit na Malostranské náměstí památník maršála Radeckého, připojuji otřesný historický dokument o tom, jaký byl vztah sudetských Němců–nacistů k Radeckému. V reprezentativním foliantu na křídě Das Böhmen und Mähren Buch, vydaném v roce 1943 v Praze, Amsterodamu, Berlíně a ve Vídni, najdeme otázku, do jaké míry můžeme slavného rakouského vojevůdce pokládat za Čecha a dokonce se jím pyšnit. Výmluvná je již dedikace uvádějící tuto 460 stran čítající publikaci o rozměru 24x24 cm: „Všem, kteří během staletí padli za německé země Böhmen und Mähren, kteří prolili krev za bytí a velikost Říše. Jejich hrdinství bylo v těchto dnech korunováno obětí Reinharda Heydricha, jehož krátké, ale nezapomenutelné působení je zárukou toho, že vlajka Říše bude nad Pražským hradem vlát navěky.“ Kniha obsahuje na 30 propagačních statí, stovky fotografií a seznam sto šesti významných německo–rakouských postav z českomoravského prostoru. Mezi slavné politiky a vojáky je zařazen také Josef Radetzky, „Graf von Radetz“, který se jako „polní maršál a vojenský guvernér v severní Itálii v letech 1788 až 1857 zúčastnil všech vojenských podniků monarchie“.

Bez významu není ani charakteristika Felixe Schwarzenberga umístněná na téže straně. Pokud se Karel Schwarzenberg dovolává svého předka maršála Schwarzenberga, který jako diplomat „plánoval vítězné bitvy proti Napoleonovi“, zatímco práci na bitevním poli za něho dělal Radecký, potom i zmíněný Felix je zavázán vojevůdci z Radče za to, že bez jeho krvavé práce na bojištích by se o něm v zmíněné knize sudetských Němců nemohla objevit tato pochvalná charakteristika: „V listopadu 1848 byl povolán do čela nového rakouského ministerstva. Revolucí otřesenou moc obnovil tím, že ve vnitřní politice v březnu 1849 vnutil novou ústavu, potlačil italské a maďarské povstání a (…) Silvestrovským patentem učinil z Rakouska jednotný, přísně centralizovaný stát.“

Maršál Radetzky a Felix Schwarzenberg se narodili v Čechách, ale byli do morku kostí oddáni Rakouské monarchii. Pokusy hovořit o Radeckém jako českém vojevůdci nemají jiné zdůvodnění, než rehabilitovat Rakousko, ukázat monarchii v příznivém světle jako stát, ve kterém se Slovanům, kteří tvořili většinu jeho obyvatel, a Italům, žilo dobře. Tutéž falsifikaci dějin šíří i jiní autoři, zejména anglická katolická autorka Mary Heimannová v knize Československo, stát, který zklamal, vydané péčí Prague Business Club. Již titul knihy je zavádějící: nezklamalo Československo, ale západní velmoci, které šli vstříc Hitlerovým válečným plánům.

Návraty symbolů rakouské monarchie se maskují jako svého druhu náprava křivd spáchaných komunistickým režimem, ale ve skutečnosti je to útok proti zákonům Československa, útok proti Masarykově pojetí dějin. Pokus obnovit Radeckého pomník, postavený na počest vítězství absolutismu nad revolucí 1848, která otřásla Habsburskou monarchií, nasazuje korunu tomu, že Němci po obsazení Československa zamýšleli v rámci germanizace Prahy obnovit Mariánský sloup a Radeckého pomník. Začátek války tyto plány odkázal na poválečnou dobu. Mariánský sloup již stojí; kdo se odváže splnit i druhý záměr německých nacistů?